Text:
Tou dobou muj otec prodal svuj majetek a r.1851 opustil Cechy.
Nevedel vsak, s cim by mel zacit. Jeho zamerem bylo ziskat nejakou pudu; jeji majitel, Nemec, mu nabizel prodej 40 akru asi mili za mestem za 600$, ta se mu vsak nelibila, protoze to byla z poloviny bazina. V te dobe bylo Milwaukee malym mestem, dnes by vsak zrejme bylo tech 40 akru ponekud drazsich.
Otec pokracoval asi 40 mil do centra tohoto statu, pobliz
mesta
Watertown v Jefferson County. To bylo tehdy take jen male
mesto.
Zde se mu zalibilo a nasel tu take nekolik Cechu, jako bratry
Nevdickovy[?] a Kvize, kteri nalezli po roce 48 spasu v Americe.
Dale zde byl Jos. Matak, Jan Jerich, kovar; bratri Husovi,
pivovarnici; Prochaska a nekolik dalsich. To, ze byl opet mezi svymi
krajany, ho vzpruzilo. Okamzite koupil 40 akru pudy pobliz mesta u
hlavni cesty vedle reky, kde byl jiz mlyn, pila a lihovar. Postavil
staveni, koupil par volu, vuz, kravy a dalsi veci nezbytne pro
zemedelstvi, takze byl pripraven k zivobyti v novem kraji. Po vsech
techto vydajich mu zbylo 300$. Sveho nejstarsiho syna nechal ucit
kovarem, dalsiho syna Jana sedlarem a se zbytkem rodiny se rozhodl
zit na sve usedlosti.
Jeho spokojenost vsak nemela dlouheho trvani, protoze zakratko zcela vyhoreli, jelikoz zacalo horet v noci, kdy vsichni spali. On a jeho zena zacali zachranovat deti, ty vyvedli jako prvni. Pak si otec uvedomil, ze nejmladsi chlapec je nahore, i vrhl se znovu do koure a vynesl ho ven. Znovu pak riskoval a vratil se do budovy, aby zachranil nejaky majetek, vyhazoval ven oknem, na co narazil; nekolik perovych pokryvek, brousene zrcadlo z ceskeho skla, ceske hodiny, ktere pak jeste sly a nejake knihy. Zapomnel vsak na truhlu, ve ktere meli penize a saty a tak staveni se zbytkem jejich nabytku a penez shorelo do zakladu. Jak ohen vznikl nikdo presene nevedel. Az pozdeji se vysvetlilo, ze s nimi zila ceska rodina a pani se v noci vzbudila, vyndala popel z kamen do kosiku, ktery postavila v kuchyni ke drevene stene s nejakymi saty, protoze chtela ohrat jidlo pro dite. Bylo stesti, ze nikdo neprisel o zivot, ani se nezranil. Avsak otec a cela nase rodina zustali temer bez obleceni, hladovi a zcela bez prostredku az na vyhorele trosky; posledni pripominku jejich majetku a stesti. Nekteri prohrabavali popel ve snaze nalezt ztracene penize, nevime vsak, zda se vubec neco nalezlo.
Co mel tedy otec delat? Sel do mesta, aby nasel nejakou praci a aby se poohledl, zda by ziskal pujcku na uver. Zasel za Americanem, jenz se jmenoval Ritchl, ktery byl snad nejbohatsim tamnejsim obcanem. Byl majitelem mlyna, pily a take obchodu. Vlidne ho prijal, dal mu praci na pile mezi svymi zamestnanci a hned i poukaz predem na mouku ve mlyne i v obchode na obleceni a na dalsi potreby, coz odstranilo pocatecni nouzi. Dostal rovnez odrezky a zbytky z pily na postaveni noveho obydli. Jakmile vystavel a zabydlil domov, zacal odpracovavat dluh na pile. To zabralo notny cas, protoze musel rovnez vydelavat na zivobyti, dokud nezacal skizet ze sve male farmy. Zde po jeho prvni sklizni to uz nebylo tak zle. Pak uz meli na zivobyti a mohli take neco prodat, takze mel i urcity zisk. Brzy postavil nove prihodne obydli, pozdeji malou stodolu a mlat, kde jeste mlatili s cepy a cistili zrno ceskym zpusobem, protoze tou dobou uz byly mlaticky. Obili se zalo kosami, sklizelo hrabemi, vazalo na zemi a mlatilo cepy, jak se to delalo za starych casu.
Zili zde za nejaky cas zcela spokojene, protoze nebyly prirustky jen v zemedelstvi, ale i v rodine, nebot r.1853 jsem se narodil ja. V roce 1854 ale byla jejich pohoda opet rozrusena, protoze jejich jedina dcera zemrela, coz zpusobilo obema ridicum ohromny zal. Potom, v roce 1856, pribyl do rodiny syn Miloslav, takze jejich rodina pak sestavala ze sedmi synu.
Oblast se rychle zalidnovala a mesto rostlo. Prislo take vice Cechu. P. Vojtech (Albert) Naprstek je behem sveho pobytu v Milwaukee casto navstevoval a otec se s nim postupne dobre seznamil.. Naprstek chtel vydavat ceske noviny, ktere hodlali zalozit pomoci akcii, z nichz nektere drzel otec a rovnez nekteri z ostatnich krajanu. Bylo tu vsak stale malo Cechu. A u tech, kteri zde byli bylo malo bohatsvi a malo duvery, takze z veci nic nevyslo. Kratce pote zacal p. Naprstek vydavat "Flag Blatter" v nemcine, ktery si otec predplatil a dodnes jeste mame nekolik jeho vytisku.
Zivot za mestem vzhledem k zamestnani a kontaktum jeho synu brzy prestal vyhovovat. Zacalo byt take malo pudy pro rostouci rodinu, takze koncem roku 1857 se otec rozhodl opustit Watertown a v lednu 1858 vzal s sebou na obhlidku severni Iowy sveho nejstarsiho syna Josefa. Bylo malo snehu a sli pesky. Po Wisconsinu byla cesta docela slusna, misty dobra, misty horsi a bylo dosti zima. Horsi to meli kdyz prekrocili reku Mississippi a dostali se do plani Iowy. Zde bylo vice snehu a silny severozapadni vitr je temer nepretrzite slehal do tvari, takze cestovani bylo krusne. Bylo zde malo obydli, zridka nejake mesto, nejhorsi vsak byly noclehy. Prisli na farmu pozde vecer zadat nocleh ale byli odmitnuti kvuli nedostatku mista. Sli k dalsi a bylo jim receno, ze clen rodiny je nemocny, takze byli nuceni jit dal unaveni a hladovi, dokud nedostali misto na spani u nejakeho Nemce, u Americanu ale velmi zridka. Cesta Iowou pokracovala velmi pomalu. Stalo se jednou, ze je dohonil nejaky clovek, ktery sel tymz smerem s vozem s potahem. Otec ho zadal o svezeni, protoze vuz byl prazdny, ale clovek odmitl a nevzal je s sebou ani za penize, ktere mu otec nabizel. Jednoho dne jeho syn Josef byl tak unaveny, ze stezi mohl pokracovat a otec ho muset podepirat dokud se nedostali do mesta, kde nalezli potravu a odpocinek. Nasledujici den pak urazili vetsi kus cesty na zapad. Az po 20 dnech cesty dorazili do Osage, Mitchell County, kde si na par dni odpocinuli, protoze byli po tak dlouhe ceste velmi unaveni.
Sli pak asi ctyri nebo pet mil podel reky Cedar do mesta Mitchell. Krajina se jim libila, protoze zde byly pekne roviny prerii, podel reky byly hezke lesy s ruznymi stromy, duby, jasany, ruznymi orechy a javory. To se otci ihned zalibilo, takze koupil 80 akru pudy od jednoho farmare za 450$ a 5 akru lesa za 50$, protoze tou dobou byly lesy a puda lacine. V soucasne dobe se farmy prodavaji po 30 az 50$ za akr a pekne lesy za vice nez 100$ za akr.
Jak uzavreli koupi pudy, vydali se na zpatecni cestu. Ta uz nebyla tak neprijemna, protoze sli spise po vetru a pocasi bylo trochu mirnejsi. Ke konci unora se uspesne vratili domu. Po tolika utrapach a krute zime se otci vyrazilo asi 30 nezitu soucasne, takze se mohl jen stezi pohybovat, trvalo asi mesic a pul nez se opet uzdravil. Pak otec prodal svuj majetek pobliz Watertownu.
Pocatkem dubna 1859 otec nalozil tezsi nabytek na velky vuz, periny a satstvo ulozil do mensiho vozu. V tom se vezla matka, ja, protoze mi bylo teprve 6 let, a nejmladsi Miloslav. Usadili nas do perin. Zaprahli dve sprezeni silnych volu k velkemu vozu a kone k malemu. Cela rodina sestavajici z rodicu a sedmi synu, z toho ctyr jiz dospelych, vyrazila z Watertownu na zapad do Iowy, jako Israelite jdouci do zaslibene zeme.
Jeden z nasich krajanu se vypravil na cestu s nami, byl vystrojen na cestu podobne jako my. Cesty byly spatne, temer vsude rozbahnene a pocasi bylo destive, jak to na jare byva. Nas postup byl proto velmi pomaly a neprijemny, protoze jsme casto uvazli. Nektere dny jsme neurazili vice nez jednu dve mile, jindy vsak snad i 25 mil podle toho, jak byly suche cesty a jake bylo pocasi. Varili jsme venku tak, ze jsme zarazili do zeme dve podpery, pres ne dali tyc a na ni povesili kotel nad ohen, cimz byla nase kuchyne hotova. Spali jsme ve vozech a cestou jsme lovili divoke kachny a husy, kterych tu byl nadbytek. Po dobrem mesici cesty jsme prijeli do maleho mesta jmenem Mitchell, ktere se skladalo z pouhych nekolika obytnych budov, obchodu a kovarny. Opatrili jsme si srub k ubytovani, nebylo to vsak pohodlne misto. Ve stenach srubu byly takove diry, ze by jimi pes proskocil ven a nemusel by se ani prilis rozmyslet kde, jak jich tu bylo mnoho. Strecha byla jen podle nazvu, protoze kdyz prselo, nezmokl jenom ten, kdo zalezl pod stul. Dovnitr lilo tak, ze vsechno zcela nasaklo vodou. Pak jsme se usadili na pude, kterou otec koupil. Byla zde jen jednoducha konstrukce bez podlahy, kterou jsme spesne opravili a presunuli se do ni. Cast farmy byla obdelana a bylo zaseto. Nas spolucestujici zil s nami.
Na jare povoden odnesla mlynske stavidlo v Mitchell a zasahla i dalsi mista podel reky. Vycerpali jsme nase zasoby mouky a potravin, takze otec byl nucen vzit voly a vuz a s jednim synem se vydal na cestu do 70 mil vzdaleneho Decorah pro mouku. Chystal se privezt mouku i pro krajana, ktery zil s nami. Prselo kamkoliv prijeli, reky a potoky stouply a odnesly vsude mosty. Zridka nejaky nalezli, takze otec se nemohl vratit ihned a mouka nam mezitim zcela dosla. Nebyly ani zadne brambory, ale nas krajan mel stale jeste jeden plny pytel mouky. Matka ho zadala, aby nam nejakou mouku pujcil, kterou by snad otec brzy vratil, on nam vsak pujcit nechtel. Kdyz ho zadala podruhe, odbyl ji prikre, at jde se zbytkem nas napast se do prerie, 'kde je dost travy'. Na to dva ze starsich synu museli jit mezi sousedy pokusit se sehnat nejakou mouku. Nesehnali nic, az po temer celodennim usili se jim podarilo dostat 50 liber kukuricne mouky, za kterou museli dva dny okopavat kukurici toho Americana, ktery jim mouku dal. Otec se vsak vratil brzo a nase bida skoncila. Ostre vycinil krajanovi za necitlivy vystup, dal mu vsak mouku, kterou pro nej privezl. Krajan se pak odstehoval dale na severozapad do Minnesoty.
Tou dobou zde nebyli zadni Cesi krome cloveka jmenem John Hejny jenz zil se svou rodinou ve meste Mitchell, ale ktery se brzy na to odstehoval dale na zapad do sousedniho Worth County. Byli jsme opet sami mezi Americany, takze nasi rodice byli zcela osameli. Byli vsak stastni, nebot meli celou rodinu pohromade. Pro zbytek nas to bylo jine, protoze my jsme umeli dobre anglicky.
Starsi bratri pokracovali v zamestnani za mzdu, otec s mladsimi pracovali na farme, obdelavali pudu ci rozoravali prerii a pronajimali si i jine farmy. Zili jsme na pronajatem miste, protoze na farme, kterou jsme vlastnili, nebylo dost prostoru k zivotu a nemeli jsme penize abychom si mohli postavit neco lepsiho. Obili zlevnilo a muselo se jezdit prodavat hodne daleko. Museli jsme tahnout vse az do McGregoru vzdaleneho neco pres 100 mil. Kdyz jsme privezli naklad psenice dobre kvality museli jsme ho prodal po 35 nebo 45 centech za bushel a vepre po 2 az 3 centech za libru. Kdyz jsme vezli naklad obili, coz zabralo 14 az 20 dnu tam a nazpet, pak jsme koupili jen neco kavy, cukru, sud soli a nemeli jsme zase nic. Zpatecni cesta byla proto nalehko a nemuseli jsme se bat, ze by nas nekdo okradl. Na jednoho syna se tak ale nevydelalo temer nic krome zivobyti, coz bylo nedostatecne, nebot obili se stale jeste zalo rucne kosami. Urody byly ovsem dobre, protoze psenice davala vynosy 20 az 35 bushelu z akru nezavisle na zpusobu setby. Susili jsme obili pomoci bran, ktere mely jeste drevene koliky namisto kovovych a presto jsme u psenice dosahovali 35 bushelu z akru. Nehlede na vsechny tyto nedostatky jsme byli zcela stastni, protoze jsme byli vsichni pohromade.
Jednoho dne muj nejstarsi bratr Josef sel do Mitchell, kde potkal cizince s hulkou v ruce. Mluvil na nej vsemi moznymi zpusoby, ale cizinec nerozumel anglicky. Krome toho zapachal, jako kdyby ho postrikal tchor. Mluvil vsak o p. Hejnym, jinak bratr nerozumel nicemu jinemu. Pak bratra napadlo oslovit ho cesky a on radostne cesky odpovedel: "Aby do vas hrom uhodil, vy jste Cech, pozdrav vas Buh ". Mluvili jeste hodne, rikal, ze se jmenuje Korn, prisel z Chicaga a hleda Hejneho. Prisel k nam domu, kde si vymenil sve zapachajici saty a rekl nam o tom zvireti, ktere potkal cestou. Bylo velmi krotke, ale kdyz k nemu pristoupil aby se s nim pomazlil, postrikalo ho radne svym parfemem. Nasledujici den byla nedele a muj bratr nalezl velky otvor v zemi nedaleko od nasich staveni. Mysleli si, ze to byl jezevec, a zacali kopat lopatami. Kdyz vykopali asi 7 stop videli, ze jsou uz blizko ke zvireti. Korn se chtel podivat jak chyti to zvire a drepnul si pred dirou na hromadu hliny. Za okamzik zvire vyrazilo z diry ven pres hromadu hliny mezi Kornovyma nohama a znovu ho postrikalo pachnouci tekutinou. Byl to ten nestastny skunk, takze Korn pachnul znovu a museli jsme ho prevleci znovu do jinych satu. Zanedlouho Korn vyrazil znovu na cestu hledat Hejneho.
Nase domaci pohoda vsak netrvala dlouho, protoze r.1861 vypukla Obcanska valka a vsechno bylo ve zmatku. Vsude, kde byli lide, se poradala shromazdeni a navzajem se povzbuzovala. Verbovani do armady probihalo trvale, az se v r.1861 muj nejstarsi bratr Josef prihlasil do Prvniho pesiho pluku Iowy, coz ale nasi rodice velmi neradi videli. Nebyl tam vsak dlouho, protoze po vojenskem vycviku se zucastnil prvni bitvy u Blue Mills, kde byl vazne poranen, strela mu roztristila koleno a stravil proto dlouhy cas v nemocnici. Jako kdyby toho nebylo dost, brzy v zime r.1862 muj nejmladsi bratr Miloslav onemocnel a po kratke nemoci zemrel. To byly nevyslovne utrapy pro me rodice, ale kdo mohl pomoci ? -byl to osud. Pak v roce 1862 treti nejstarsi bratr Vaclav odejel do Eau Claire, Wisconsin, opatril si 160 akru statni pudy a pracoval v borovem lese. Kratce pote se Josef vratil domu jako ubohy invalida, protoze jeho noha nebyla zcela uzdravena. To vyzadovalo od rodicu, aby se o nej starali, k jejich velke litosti, protoze musel chodit o berlich a my jsme na nej musel cekat. Pote, myslim, ze to bylo ke konci roku 1862, povstali Indiani v Minnesote, jak je dobre znamo. Byli vsak od nas stale jeste daleko, mnoho uprchliku vsak prochazelo kolem nas, protoze farma, na ktere jsme byli, lezela u hlavni cesty. Mnozi jeli ve vozech a se svym dobytkem a tak to slo den a noc. Indiani zapalili lesy v Minnesote a severozapadni vetry prinasely hodne dymu, takze bylo videt na cestu jen na kratkou vzdalenost. To vylekalo dokonce nase sousedy, kteri nalozili vuz cim mohli a chteli uprchnout. Pote, co jsme je vsak presvedcili, ze Indiani jsou jeste na mile daleko a zatim neprijdou, jsme je zadrzeli. V Mitchell byly provedeny pripravy na obranu.
Nedlouho pote, zacatkem roku 1863 dva dalsi otcovi synove, Jan (John) a Karel (Charles) se prihlasili do armady. Frank se hlasil take, ale museli ho zprostit sluzby, protoze mu jeste nebylo 17 let. Nedlouho pote, co se dali odvest, jsme dostali dopis od Vaclava z Wisconsinu, ve kterem nam sdeloval, ze se
|
|
|
Stestena valky slouzila ostatnim bratrum lepe, protoze prosli mnoha bitvami, ale vyvazli z nich nezraneni. Neslyseli jsme vsak o nich casto, zvlaste o Vaclavovi, ktery byl s Generalem Shermanem na tazeni poslednimi staty na pobrezi oceanu. I on se zucastnil mnoha divokych bitev a stradali hladem do te miry, ze kdyz mulam tahnoucim jejich vozy davali kukurici, vojaci jim kukurici kradli a nechavali muly rvat hladem. Vaclav mel nicmene velke stesti a take neprisel k urazu. Jednou vyvazl jen tesne, kdyz priletl granat, ale nevybuchl ihned, zaboril se do zeme a teprve pak explodoval, srazil je vsechny na zem a uskodil komukoliv jen malo. Pote co prosli poslednimi staty a dorazili z Richmondu do Washingtonu, kde byl Vaclav propusten z armady koncem cervence 1865, prisel domu prave v cas zni. Toho dne jsem ho videl, potkal jsem ho na ceste, jak kracel z Mitchell ve sve armadni uniforme, velkych vojenskych botach v nichz prosel bahnem poslednich statu, byl cely zapraseny jako by prave opustil armadu, byl vsak velmi hubeny.
Brzy pote co valka skoncila v r.1865, prisel domu take Jan prave v dobe zni. Byl vsak ponekud nemocny, ale brzy se uzdravil, takze jsme byli stastni, ze jsme vsichni doma krome Charlese, na ktereho nasi rodice nemohli hned tak zapomenout. Pak se jeden za druhym ozenili a zacali si zarizovat sva vlastni zivobyti.
Matce se vsak nevracelo zdravi, ve skutecnosti se jeji stav zhorsoval, takze po temer trech letech nemoci zemrela 8. unora 1867. V hlubokem zalu jsme ji pochovali v Mitchell vedle jejiho nejmladsiho syna. Otec ztratil sveho verneho zivotniho partnera, coz pro nej byl tak ohromny zarmutek, ze ackoliv byl clovekem pevneho charakteru, onemocnel. Brzy se uzdravil, ale ne zcela. Pak se John prestehoval do sousedniho Worth County, kde zil na sve vlastni pude. Vaclav se prestehoval na svou pudu ve Wisconsinu a Joseph nedaleko do Minnesoty. Otec zil na farme s Frankem, ktery na farme pracoval, ale i on pak zacal svuj vlastni zivot. Otec zustal temer sam, takze se roku 1870 opet ozenil, pronajal svou farmu a zil stastne ve svem druhem manzelstvi. Asi za rok vsak svou farmu v Mitchell prodal a prestehoval se k synovi Janovi pobliz Plymouth, kde s nim nejaky cas zil.
Pak otce napadlo jit dal na zapad do Dakoty, kde jeho bratr a jeho synovec zili v ceske komunite Bon Homme County. Zde si obstaral volnou statni pudu a cekal pak na dobu az ceny pudy pujdou nahoru. Nalehal na Johna a Franka at take prijdou, ze se zde usadi pohromade. Ti s tim souhlasili a tak se na jare r.1872 vydali na cestu. Kdyz vsak dorazili na misto, puda se jim nezalibila. Prerie byla hezka a rovinata, ale puda byla prilis sucha a sterkovita. To Johna a Franka nepritahovalo, takze se tam usadit nechteli, otec se tam vsak presto usidlil, protoze si myslel, ze ja jakozto nejmladsi se tam usadim s nim. Vzal si 160 akru statni pudy, zbudoval srub, koupil volske sprezeni, povoz na seno a zrno i dalsi potreby a pak mne pozadal, abych tam prisel take, takze jsem tam vyrazil s jednim bratrancem. Kdyz jsme tam prijeli, videl jsem bidne obili, protoze bylo prilis nizke. Hned jsem videl, ze puda neni urodna, protoze jsem vedel, ze je sterkovita a sucha. Bratranec si vzal 160 akru a zacal orat, protoze to bylo ke konci cervna 1872 a ja jsem mu s tim pomahal. Meli jsme ostry pluh, ale nez jsme vyorali asi 100 brazd, ztupil se pluh tak, ze jsme ho nemohli udrzet v zemi. V porovnani s urodnou pudou Iowy se mi to nelibilo a nevidel jsem tu ani prilis slibnou budoucnost. Zakratko jsem se vratil zpet sklidit obili a se souhlasem sveho otce, ze se sem neprijdu usadit. Otec se zdrzel dele, ale ke konci zni, kdyz se svazelo obili, koho nevidime prijizdet po ceste v krytem voze, jako meho bratrance, se kterym jsem tam prisel, protoze se vraceli do Iowy.
Druhym rokem, kdyz otec videl, ze nikdo nechce prijit aby tam s nim byl, mi napsal a zadal me, abych prijel a vzal ho odtamtud, ze zmenil svuj nazor a nechce tam zustat sam. Takze po roce a pul jeho pobytu v Dakote jsem tam pro neho prijel. Odstoupil svuj podil jinemu tamnimu Cechovi a vymenil svuj srub za volske sprezeni. Nalozil jsem jeho nicotny majetek do vozu, zaprahl dva pary volu a vyrazil jsem s nim na zpatecni cestu. Po trinacti dnech cesty jsem se spolu se svym cestovatelem ocitl doma pobliz Plymouthu, kde se uspokojive usadil na zbytek sveho zivota se svym synem Johnem nebo mezi nami.
Otec vsak trvale churavel, protoze mel nehodu na ceste do Dakoty. Kdyz jeho vuz prejizdel jakesi hluboke koleje, lehce se zranil a snad ho to i dosti vystrasilo, takze to jeho bolesti jeste zhorsovalo. Rychle se ztracel, az tise zemrel dne 24. cervence 1874. Se zarmutkem nas i cele komunity byl ulozen k vecnemu odpocinku na hrbitove v Mitchell vedle matky a naseho nejmladsiho bratra.
Poznamka prekladatele:
Prekladatel puvodniho ceskeho textu zivotopisu, Laddie Kostel z mesta Tabor v Jizni Dakote, pripojil v r.1980 ke svemu prekladu nasledujici poznamku :
Tento puvodni clanek v cestine, ktery napsal VRATISLAV VYBORNY o svem otci JANOVI (Johnu) VYBORNEM, obsahoval velmi dlouhe vety a zadne odstavce. V prekladu jsem udelal vse mozne pro to, abych zachoval presny vyznam toho, co autor napsal cesky. V anglictine jsem vsak pouzil kratsi vety a clanek jsem rozdelil do odstavcu, aby byl pro ctenare prehlednejsi. Nesnazil jsem se prilis opravovat gramatiku, preklad je vsak prepsan s radkovanim jeden a pul, aby byla usnadnena jeho uprava v pripade, kdyby nektery clen rodiny Vybornych hodlal pouzit kteroukoliv cast tohoto pribehu k budoucimu publikovani.
Zda se, ze VRATISLAV VYBORNY, ktery napsal puvodni cesky text, byl bratrancem JOSEFA VYBORNEHO, jenz byl prvnim starostou mesta Tabor, J. Dakota (dedeckem George & Joe E. Vyborneho a jejich sester). Uvadim to proto, ze kdyz JAN VYBORNY, otec pisatele prisel na uzemi Dakoty v r.1872, uvadi clanek, ze zde mel bratra a synovce. Tento bratr byl zcela urcite JOSEPH VYBORNY Senior., jenz zemrel v r. 1878, a ktery je pohrben na katolickem hrbitove v Tabore. Synovec pak bude Georgeho dedecek JOSEPH VYBORNY, narozeny 1828, jenz zemrel r.1908 a je rovnez pochovan na hrbitove Sv. Vaclava v Tabore, J. Dakota.
VRATISLAV VYBORNY byl zakladajicim clenem mesta Tabor, J. Dakota a jako takovy je uveden v zakladajici listine Tabora. Velmi pravdepodobne se bude jednat o pisatele, jelikoz v clanku uvadi, ze byl v Taborske komunite na jare 1872, coz bylo v dobe, kdy bylo mesto zalozeno a vytyceno. Jeho otec, jak mi bylo receno, se usadil na farme nyni obyvane rodinou p. Leonarda Souhrady, tesne na severozapad od farmy George Vyborneho.
Nedoslechl jsem se, ani jsem nemohl presne urcit dobu, kdy byl clanek napsan. V zaverecnem odstavci vsak Vratislav uvadi, ze on a nekteri jeho bratri stale pusobi na farme. Tato i dalsi poznamky nasvedcuji tomu, ze se jednalo snad o dobu kolem prelomu stoleti.
Fotografie nahrobku Jana a Anny, Mitchell, Iowa.
(vetsi obrazek)
Posledni ctyri vety Vratislavova
originalniho textu v cestine v anglickem
prekladu Laddie Kostela chybeji. Vyse uvedeny zivotopis
byl zpet do cestiny prelozen z L.Kostelova textu az
v r.1998. Zminene ctyri vety zneji ve Vratislavove textu
nasledovne:
"
Ku konci toho sameho r.1874 bratr Vaclav ve Wisconsinu usedlost
svou prodal a odstehoval se zas zpatky blize nas, koupil si
farmu blize nejstarsiho bratra Josefa pobliz Lyle v Minnesote,
coz jest as 20 mil od nas, neb my ostavame posud pobliz Plymouth
ve Worth Co., Iowa, vsak bratr Jan roku 1879 se roznemohl a
skoro po celorocni krute nemoci zemrel dne 12. rijna roku 1880
a my jej tez do Mitchellu na hrbitov za vseobecneho smutku
doprovodili a podle rodicu k vecnemu spanku ulozili. On po sobe
zanechal manzelku a sest nedospelych ditek. Ostatni kazdy vlastnime
farmu a zabyvame se rolnicenim, avsak rolniceni ted jde neuspesne,
neb vse co rolnik ma na prodej, jest lacine, podobajic se tem rokum
pred valkou, jen ze to nemusime vozit tak daleko do trhu, neb tu mame
ted tri drahy as v peti milich. Tez zde pobliz Plymouth a Manly
Junction bydli znacny pocet Cechu, avsak nejakych spolku neb schuzi
neb neceho podobneho mezi nimi nestava a kazdy zije vyhradne jen
sam pro sebe."
Dalsi poznamky:
1) Pri prekladu anglickeho textu p. Laddie Kostela zpet do cestiny
(r.1998) bylo
respektovano rovnez predevsim hledisko co nejvernejsiho zachovani
obsahu textu, jak je podrobneji vysvetleno v uvodu prvni casti
Janova(*1811) zivotopisu. Rozdil mezi
soudobou stylistikou a puvodnim Vratislavovym textem (posledni
ctyri vety vyznacene vyse kurzivou) je zreteny. Rovnez originalni text
"Rodopisu" MUDr.Josefa(*1864) Vyborneho je stylizovan do znacne
miry obdobne, jak Vratislavuv text.
2) K otazce interpretace rodovych vztahu, popisovane p. L. Kostelem,
se vyjadruji rovnez doslovy na strance o Josefovi(*1828) a na strance popisujici pameti Bessie Vyborne.
Kontakt:
zv@vyborny.com
