Koncem 19. století mladý student mediciny napsal krátký úvod k rukopisu, v němž shrnul poznatky, které se mu podařilo shromáždit o svém velkém, rozvětveném rodu. Připomíná si staré předky a uvažuje, zda si na ně opět vzpomeneme.

" Málo kdy setkáváme se, že paměť či tradice rodinná sahá dále než za praděda, všeobecně mezi běžným lidem dosahuje jen po děda. V praktickém životě se o takové věci nestaráme, tu hledí každý ne do minulosti ale do budoucnosti ..... A tak člověk jenž celý život pracoval a často poctivěji žil než kterýkoliv oslavenec usíná v zapomenutí svého potomstva jemuž věnoval lopocení své a to již v několika kolenech...."