Město Havlíčkův Brod*1) vzniklo v polovině 13. století na místě staré osady při obchodní cestě vedoucí od moravské Jihlavy k Habrům v místech, kde tato cesta přetínala brodem řeku Sázavu. V roce 1278 majitelé lipnického panství Jindřich, Smil, Oldřich a Reymund z Lichenburka potvrzují měšťanům v Brodě svobody a práva, které užívali s povolením jejich otce Smila. Výhodná poloha, zřízení skladu kupeckého zboží a zejména vznik stříbrných dolů přilákaly německé kolonisty, kterých počátkem 14. století již byla ve městě většina.

Někdy v té době kolem dokola Brodu ve vzdálenosti 2 - 5 kilometrů vznikl pás osamocených zemědělských usedlostí, patřících brodským měšťanům. V privilegiu z roku 1278 se uvádějí dvory, "příslušející k našemu městu" - Šenklhof, Raušnštan, dvuor Verneřuov, dvuor Haymana Ryšavého, dvuor Jindřicha Bihuše, dvuor Pabianuov, jeden lán Erhartuov, puol lánu Arnoltuov, Ješuov čtyři lány, dvuor Konráta Bielého, role páně Ebharta starého, dvuor Koranduov, Hertuov a ves Poděbaby, dvuor Werneřuov ve Veselici a dvuor Beranuov tudiež, Gobldorf s rolí… a dvorové Olmanovy a manželky Wilhelmovy, a jeden lán a les Hercuov, a dvuor Remelduov v Jeřnujevsi a stanoví se plat z každého lánu - dvoru ve výši půl hřivny stříbra*2). Ve 14. století se připomínají další dvory - Elišky, vdovy po rychtáři Vernerovi r. 1339 (možná tentýž, který je uveden k r. 1278 jako Verneřuov), dvůr Štěpána Luciina r. 1343, jihozápadně dvůr Mikuláše Göldnera, východně od města dvůr Tirmanshofen (1379), půvoně patřící jakémusi Tirmanovi, po němž získal jméno, dále dvůr či tvrz Haderburg (1382) u Pohledu a Chudenhof, později zaniklý, obnovený v 18. st. Pod jménem Šmolovy, který patřil Henzlinu Czwikovi, jenž jej r. 1391 prodal Heřmanovi z Kutné Hory. Cwikovi patřily i louky na hranicích pohledského kláštera. Jižně od města u Svatého Kříže koupil r. 1393 dvůr Mikuláš z rodiny Liphartovy.

Měšťané na dvorech nehospodařili sami, ale pronajímali je za stálý plat - šos.Tady musíme hledat počátky dvořáků kolem Brodu, držitelů výsadních selských usedlostí, kteří byli zpočátku nezávislí na vrchnosti jako svobodníci, ale později, počínaje 14. století se dostali v podřízenost vrchnostenské pravomoce, ale byli prosti skoro všech povinností*3). Nebyli to tedy svobodníci v pravém slova smyslu, jejich usedlosti, které časem dostali do emfyteutického - dědičného nájmu, se nezapisovaly do zemských desek jako jiné svobodnické statky. Takovéto dvořácké usedlosti se nacházely jak v Čechách, tak i na Moravě, ale nikde v takové míře, jako v okolí Německého Brodu. S jedinou výjimkou - nabízí se srovnání s Chody a Králováky - německými svobodnými sedláky na Chodsku a v Českém lese.

Jednotlivé dvory se nacházely na jednotlivých přístupech k městu. Při cestě od Jihlavy ležely dvory Ridlův a Mendlův, Kocmanův, Novotného a Prchalův. Přístupy od Polné a Šidlákova chránil Baštinův dvůr, od Přibyslavi při Sázavě ležely dvory Rauchštein, Haderburg, Šenklhofy a Šidlákův dvůr, na severovýchodě Kyglhofy, od Čáslavi Pelestrov, Rožnak a Kotlasovy dvory. Na jihozápadě byly Šmolovy, patřící v 15. stol. zemanské rodině Smolovských ze Smolov, dále dvůr Valentův, Vítkův a Urbanův, na východě při cestě od Okrouhlice a Světlé to byly dvory ve Veselici, Papšíkův dvůr a Spálený dvůr.

Dvořácké grunty byly rozlehlé, 2 - 3 lány, výjimečně až pět lánů, jak uvidíme později. Jejich majitelé byli svázáni mezi sebou příbuzenskými vztahy, měli přístup do města a o jejich stavu svědčí skutečnost, že se často ženili s tamějšími mešťanskými dcerami. Všichni se zabývali zemědělstvím a na jejich území se nevyvinulo žádné řemeslo s výjimkou mlynářství. V tomto ohledu byli plně závislými na řemeslnické struktuře města.

V roce 1422 byl Německý Brod dobyt husity, vypálen a měšťany potkal stejný osud jako Kutnohorské - byli zcela vyvražděni. Po sedm dalších let město zůstalo pusté. Stejný osud potkal pravděpodobně většinu dvorů v okolí. Po husitských válkách, kdy lipnické panství získali synové Mikuláše Trčky z Lípy - Burjan, Zdeněk a Mikuláš, byla privilegia dvořáků okleštěna - dvory byly osazeny novým, převážně českým obyvatelstvem. Malý statek Okrouhlice s dvorem v Chlístově, ležící na západ od Veselice, byl v polovině 15. století připojen k lipnickému panství

Některé dvory byly převedeny do přímé správy města - jedná se o Kotlasovy dvory při cestě k Čáslavi, blízký Primátorský dvůr a Obecní dvůr. Dvořáci byli nuceni vykonávat robotu při těchto a panských dvorech v Chlístově a Klanečné. Začali se proto bouřit a odvolávat na stará privilegia svých předchůdců. O drobné revoltě proti městu svědčí případ z r. 1496, kdy dvořákům nešlo na rozum, proč by měli vykonávat ponocenskou službu ve městě, či platit za ni tzv. ponůcky. Tvdrdili, že platí hlásky jen z "prosby" ne z povinnosti." Spor musel rozsoudit Burian Trčka, dědičný pán na Lipnici, který rozhodl ve prospěch měšťanů, když ti dokázali, "v kolika jedenkaždý dvořák ponůckách městu přileží." Od té doby museli dvořáci platit na věčné časy tyto ponůcky bez odmlouvání, a to k času zimnímu po 6 gr. míš., letní po 5 gr.*4)

V letech 1559 - 1561 došlo k rozdělení původního lipnického panství. Světlou nad Sázavou, město Chotěboř, městečka Smrdov, Habr, Bělou a Dolejší Město s více než sedmi desítkami vesnic a dvory Pelestrovem, Okrouhlicí, Chlístovem a Bobrkovem podržel Burian Trčka z Lípy. V roce 1582 bylo světelské panství vloženo do obnovených desek zemských. Vlastní Lipnici s městem Německým Brodem získal František, hrabě Thurn. Roku 1566 Thurn propustil brodské měšťany z poddanství. Tak došlo k oddělení rychty dvořácké od městského práva brodského. Dvořáci zůstali při Světlé a ze svobodných rolníků se stali téměř řadoví poddaní. Počátkem 17. století již plně podléhali vrchnostenské pravomoci a vrchost se snažila zlikvidovat jejich poslední výsady.

V roce 1591 Burian zemřel a pánem se stal jeho syn Maximilián. Téhož roku byl na Světelském panství sepsán urbář - Registra správní důchodův panství Světelského.*5) V urbáři se uvádějí dworžacy okolo Brodu, které spravoval rychtář dvorský ve Veselici. K dvořákům patřily [na pravém břehu Sázavy] dvory Spálené (Jan Vlček a Vítek Maršů), Panuškovy či Pavučkovy (Šalta Kocmanů, Pavel)., o samotě stojící dvory Baštinův*6), Bartův, dvůr Mikuláše Berky, dále Šenklyfy (Jíra z Hrbova a Jíra ze Suché), samotný dvůr Rauštan (středověký Rauchstein), dvory Kylgyfy (Jíra a Beneš) a dvory Kloučkovy (Jan Tomanů a Gregor), [na levém břehu řeky] dvůr Matouše Baštinů, dvory Kocmanovy (Matouš Kocmanů, Jíra Bártů, samotný dvůr Vávry Novotnýho, dvory Nyklperky (pozdější dvory u Ridlů a Mendlů), které obývali Vávra Marků a Jíra Rydlů, dvory Škrlíkovy aneb Smržovy ( Jan Vytasů a Jan Valentů - pozdější dvory Valentů a Pecenů), dvory Štědromovy (- Matouš Panskýho a Partl - později dvory u Panských při cestě do Poděbab) a naposledy dvůr Pabšíkův (Václava Pakšíka), který pravděpodobně v té době přešel do správy vrchnosti.

Protože statek Termesivy byl Gyglingarům po Bílé hoře zkonfiskován a spojen s klášterním panstvím Pohled (Frauenthal), začalo se těmto dvořákům říkat dvořáci frauentálští - pohledští, nebo také dvořáci na vrších. Dvořáci jižně a jihozápadně od Brodu, včetně Poděbab a Veselice se zase začali nazývat dvořáci na samotách kol Brodu, později, po obnovení Okrouhlického panství po r. 1634 dvořáci okrouhličtí. Tímto aktem se začaly obě části dvořácké obce vyvíjet odděleně, v rámci svých panství.*7)

Třicetiletá válka znamenala definitivní konec zbývajícím dvořáckým privilegiím. V roce 1634 bylo lipnicko-světelské dominium konfiskováno Trčkům z Lípy [DZ 622 J17] a vytvořeny čtyři díly, které byly darovány císařovým příznivcům. Vesnice Vadín, Babice, Zdislavice, Bezděkov, Jedouchov, Bratroňov, Čekánov, Březinka, Mozolov, Klavečná, Krásná Hora, Květenov, Bonkov, Věž, Kojkovičky, Leština, Skála , tvrz a dvůr s ovčínem v Okrouhlici a dvůr v Papšíkově daroval císař svým nařízením z 2. 3. 1636 svému generálu donu Aldobrandinu Aldobrandini. Panství bylo odhadnuto na 53 300 zl. Pod jeho jurisdikci se dostalo i čtyřiadvacet dvořáků usazených na samotách - dvorech - nad levým břehem řeky Sázavy. Jejich pozemky se rozkládaly ve vzdálenosti 1/4 a 1/2 míle od Brodu, zejména u silnice k Moravě, jak hovoří dobový popis panství v Berní rule. Čtyři dvořáci včetně svého rychtáře Tomáše Dvorského sídlili v dnešní Veselici, šest jich bylo v Poděbabech a zbývajících čtrnáct bylo usazeno na pozdějším katastru obce Dvořácké.

Generál Aldobrandini nedržel panství okrouhlické dlouho a již roku 1637 je prodal za 40 000 zl. Filipu Adamovi, hraběti ze Solmu. Solms hleděl získat ze svých poddaných co nejvíce a jejich útlak se nebývale zvýšil. Hrabě zvyšoval roboty a poddanské dávky, začal na panství podnikat, založil nové hospodářské dvory, ale nepodařilo se mu zastavit svůj úpadek, do něhož se dostal pod tíží vysokých nákladů na vydržování vojska a svým pobytem na císařském dvoře. Dostal se do dluhů a byl přinucen kolem roku 1640 prodal některé vesnice panství (Věž, Květenov a Kojkovičky) a zastavit svých dvacet čtyři dvořáků lipnickému panství (viz Reg. kon. I, 97v 105v, 122 v).

V té době kraj kolem hradu Lipnice obsadili Švédové a svými nájezdy pustošili široké okolí. Hrabě požádal o prominutí dluhu ve výši 16 434 zl., váznoucích na bývalém trčkovském panství s odvoláním na to, že v důsledku rabování Švédů přišli jeho poddaní na mizinu, takže nemohou plnit své platební povinnosti. Švédové natrvalo opustili Lipnici až v říjnu 1648 a zanechali za sebou spoušť a zkázu. Okolí Lipnice až do dálky několika mil bylo vydrancováno a vypáleno.

Prvním materiálem je seznam poddaných dle víry z roku 1651  *8), který nechala vyhotovit na všech panstvích česká kancelář, aby zjistila náboženské poměry v zemi. Seznamy zahrnovaly nejen sedláky, řemeslníky, ale i podruhy, pacholky a děvečky podle rodin, s uvedením věku a náboženského vyznání. Většinou se uváděly děti nad deset let, ale na okrouhlickém panství jsou zmiňovány i mladší. Údaje o náboženském vyznání nelze přeceňovat - v tomto ohledu jsou dost tendenční. Celkem se uvádí 105 příslušníků dvořáckých rodin a 22 dalších poddaných. Jen dvacet osob v pěti rodinách byli uvedeni jako katolíci.

1. Papšíkovský dvůr vrchnostenský, kde byl šafář s manželkou, pacholek, pohůnek, skoták, sviňák a dvě děvečky, celkem 9 osob.
2. Dvořáci:

Tomáš Dvorský, rychtář 56 letý, s mladou manželkou Kateřinou, dvěma syny (Matouš 14, Jiřík (6) a dcerou Dorotou (7).

Jakub Duben (61) s manželkou Kateřinou (54) a dvěma dospělými (Martin 22, Jan 20) a dvěma dorůstajícími syny (Vít 16 a Václav 8), dcera Lidmila (11).

Hajný Samuel Novotný (32), který se pravděpodobně přiženil ke vdově Markétě, od čtrnáct let starší, a vyženil jejího syna Jakuba (14).

Tomáš Velik (22) s manželkou Dorotou (19), mladí manželé

Pavel Panský (42) a jeho žena Dorota (39), s početnou rodinou 10 dětí (Václav 17, Alžběta 16, Tomáš 14, Magdalena 11, Jiřík 8, Mariána 7, Salomena 6, Jakub 5, Samuel 3 a Jan 1)

vdovec Jiřík Bártl (43)

hajný Pavel Vítův (43), hajný, s manželkou Voršilou (19)

na Mertlově dvoře seděl Urban (41) se ženou Kateřinou (40) a třemi dcerami Alžběta 19, Dorota 16, Kateřina 2.

Petr Pecen (36) se ženou Evou (34) a dvěma dětmi (Magdalena 7, Jiřík 3) - katolíci

Martin Valenta (36) a manželka Markyta (24) s dvěma malými syny (Tomáš 3, Lukáš 1)

na Prchalově dvoře žil Vít (38) s manž. Alžbětou (32) a dvěma syny, Tomášem 3 a Samuelem 2.

Markus Mádl (Mendl - 48) s manželkou Annou (32), dvěma malými syny (Jan 4, Jakub 1) a dcerou Rozinou 3.

Vondřej (42) a Markéta (45) Čendlovi měli jedinou dceru Rozinu 1 - katolíci

Vondřej Rýdl (39) s Voršilou (31) a čtyřmi syny (Pavel 7, Jiřík 5, Mikuláš 3 a Václav 1- katolíci

Martin Novotný (32), katolík, majitel největšího dvoru, se oženil s vdovou Alžbětou (37) a jejími dvěma dcerami (Dorota - 9, Kateřina - 6). Roku 1650 se jim narodila nejmladší dcera Alžběta.

Andres Najmon (45) s manželkou Dorotou (32), katolíci

Pavel Pummer (39), (39), žena Kateřina (35) a synové Kašpar (8) a Michal (6) a dcera Alžběta (2).

Balcar Baštín (42), jeho manželka Anna (52), její děti Rozina (20) a Jan (4), katolíci.

3. Poděbabští dvořáci byli:

Druhým pramenem je tzv. Berní rula z roku 1654, nejstarší pozemkový katastr na našem území. Její údaje svědčí o rozvráceném stavu hospodářství, způsobeném hrůzami právě skončené války.

Okrouhlické panství zahrnovalo tehdy 14 vesnic s jedním farním kostelem v Krásné Hoře a filiálním ve Skále. Na celém teritoriu bylo 107 poddanských usedlostí, z toho 48 usedlostí bylo opuštěných, rozbořených či neobydlených. V Klanečné plných 100 % hospodářství bylo bez majitele, Babice byly pusté ze 70%, podíl pustých usedlostí v Leštině, Čekánově, Jedouchově a Vadíně byl přes 50%. V Okrouhlici, která ve středověku byla prosperující vesnicí s tvrzí a poplužním dvorem, zůstal pouze dvůr, panský mlýn a zřícenina tvrze.

Situace ale nebyla lepší ani na sousedních panstvích. V samotném městě Lipnici bylo z 37 poddanských domů pustých plných dvacet pět. K témuž panství patřila i Lípa, kde bylo pustých šest domů z šestnácti, na lipnickém díle v  Petrkově z patnácti domů bylo neosídleno sedm. Poněkud lépe na tom bylo město Německý Brod s předměstími, i když situace většiny vesnic, náležejících k Brodu, byla na tom obdobně špatně jako okolní panství. V městečku Bělé bylo prázdných dokonce 38 domů a chalup.

Mezi dvořáky, kteří jsou zahrnuti v rule pod lipnické panství, lze snad mluvit ještě o štěstí. Ze 24 dvorů jen jeden byl původně neobsazen - avšak vzápětí na to, v r.1652 byl nově osídlen (Tomáš Velik). Dva statky rok před sestavením berní ruly vyhořely, i když jejich majitelé na nich nadále hospodařili. Berní rula hovoří o nich, že Pavel Panský a Bartoloměj Matouš "pohořali do gruntu roku 1653 se všema svýma dobytky, [ale] budou zase stavět."

Přestože berní rula uvádí, že půda je zde "vejnosná, dobrá, v hrubě v pěkným položení", celkem 58% z plochy všech přiznaných poddanských pozemků leželo ladem, či bylo pustých a zarostlých. Největším hospodářem byl Martin Novotný s 336 strychy rolí, ale z nich obhospodařoval pouze 80. Obdobně špatně na tom byli Pavel Panský a jeho soused Bartoloměj Matouš - Partl, kteří každý měli po 144 str., z nichž dvě třetiny ležely ladem, pravděpodobně tak hodně jen proto, že oba majitelé měli plno starostí s obnovou vyhořelých gruntů. Ke dvořákům s největším podílem pustých polí patřili ještě Říha Tajovský v Poděbabech, Urban Mertl, Martin Valenta, Ondřej Rydl, Ondřej Čendl - Menoušek a Jan Prchal. Tomáš Velik poté, co se usadil na pustém gruntě ve Veselici, v prvním roce obhospodařoval 40 strychů ze 105 (to je důkaz, že jeho statek zase tak zpustlý nebyl.)

Celková výměra všech poddanských polností, uváděných v rule, byla 2688 strychů, z toho ve Veselici 390 str. , 515 str. v Poděbabech a 1783 str. u vlastních dvořáků. Je velmi obtížné stanovit přepočet strychů, říkalo se taky korců, na dnešní plošné míry. Jeden strych byla nejen plošná, ale původně zejména objemová jednotka množství obilí - přibližně 93,6 litrů, které se vysívaly na určitou výměru pozemků. V úrodných krajích se na stejnou plochu pole silo řidčeji, v podhorských a horských oblastech se silo hustěji, aby bylo dosaženo přibližně stejného výnosu v obilí. Spokojme se s údajem, že v průměru 1 strych se vyséval na 0,285 ha pole. což by ukazovalo celkovou výměru polí dvořáků kolem 7,5 - 8 km čtverečních. Připočítáme-li přibližně 1/2 uvedené výměry na panské, dominikální pozemky, louky a ostatní neplodnou půdu, dostaneme zajisté rozlohu více než 12 km2, což zhruba odpovídá dnešní katastrální výměře obcí Veselice, Poděbaby a Okrouhličtí Dvořáci.

Jinou základní jednotkou již od středověku byl lán. Jeho velikost udávala takovou výměru polností, kterou bylo možno obdělávat s jedním koňským nebo volským potahem. Jeho vznik souvisí se středověkou lánovou kolonizací, kdy jednomu osadníku byla určena k obdělávání výměra jednoho lánu, což mělo zajistit plnou obživu jedné selské rodiny. I lán měl různou velikost, a tak se opět spokojme s přepočítacím poměrem 60 strychů se rovná jednomu lánu. Podíváme-li se z tohoto hlediska na situaci dvořáků na okrouhlickém panství, zjistíme, že se jednalo relativně o zámožné sedláky, z nichž největší vlastnili kolem 5 lánů polí (Baštin či Novotný) a ti nejmenší z nich kolem jednoho lánu. Jedinou výjimkou byl poděbabský mlynář Václav Holenda, který měl všeho všudy asi 20 strychů polností, tj. přibližně 1/3 - 1/4 lánu. V souvislosti s dvořáky berní rula jmenuje jen sedláky a žádné chalupníky či zahradníky. Ve srovnání s typickou poddanskou vesnicí již toto je anomálie, ukazující na specifický statut okrouhlických dvořáků a na jejich starobylý původ. Srovnáme-li velikosti usedlostí v sousedních obcích s průměrnou rozlohou pozemků jednoho dvořáka, zjistíme, že usedlosti dvořáků byly 2 - 3 krát větší, než činil průměr v okolí.

Srovnání průměrné velikosti usedlostí dvořáků
s usedlostmi v sousedních vesnicích:

*bez svobodného dvora (150 str.) Jindřicha Bošínského v Petrkově

Dopočítali jsme se vlastním výpočtem k celkovému počtu lánů u dvořáků - bylo jich řádově na čtyřicet. Základní berní jednotkou se stal 1 osedlý, což teoreticky odpovídalo sedláku, hospodařícímu na jednom lánu. Menší sedláci byli dva do jednoho osedlého, chalupníci 4 a zahradníci 8 - 12. Celkový kalkulus podle berní ruly, tj. daňový základ, obnášel u našich dvořáků 38 1/2 osedlého (vlastně 38 1/2 lánů).

Vysvětlivky: a - hospodář dle berní ruly 1654, Obhospodařuje b - celkem strychů, z toho: c - seje na jaro, d - seje na zimu,
e - zarostlé.
Chová: f - koní, g - volů, h - krav, i - jalovic, j - ovcí, k - sviní. l - poznámka, m - hospodář podle seznamu dle víry 1651. kat. = katolík

V roce 1662 bylo všech 24 dvořáků vráceno zpět od p. Lipnického k Okrouhlickému. (Kn. p. I, Nro. 23 f. 321). , podle údajů pamětní knihy berniční I v celkové výměře 1836 str. všech rolí. Proč ten pokles proti souhrnnému údaji k roku 1654? Na základě velikosti usedlosti byla počítána roční kontribuce do královské pokladny a zjistilo se, že úrodnost polí nebyla tak vysoká, jak se zdálo, a že daňové zatížení dvořáků neodpovídalo skutečnosti. 120 strychový grunt ve dvořácích ve skutečnosti poskytoval daleko méně možností k obživě než 120 strychový grunt v úrodné krajině. Proto proběhla tzv. revizitace výsledků berní ruly (oficiálně až r. 1680) a výměra, resp. užitek z polí byl snížen, a tím byla snížena i kontribuce. V uvedené pamětní knize se již 24 dvořáků počítalo jen za 24 osedlých.

Úrok se platil, tak jako na jiných panstvích, ve dvou splátkách - o svatém Jiří a svatém Havlu. Obě dvě lhůty souvisely se základními zemědělskými termíny. Na sv. Havla už bylo dávno po žních, na sv. Jiří po jarním setí. Dalšími peněžitými dávkami na panství byl například již dříve zmíněný plat za "ponůcky", tj. ponocné, či "podýmné" neboli vrchnostenská dávka domovní. Odúmrť, taxa oumrtní, se odváděla v naturáliích, stejně jako další platy. Jednotlivé vesnice v urbáři byly sloučeny podle rychet. Rychtáři byli odpovědní za vybírání platů a naturálií. Vadínská rychta zahrnovala Vadín, Babici a Klanečnou, rychtu Krásnohorskou tvořily vsi Krásná Hora, Mozolov a Březinka, další rychtou byla rychta Jedouchovská (Jedouchov, Čekánov, Bratroňov, Bezděkov), Skalská (Skála a Leština), kdysi samostatnou rychtou byl i pelestrovský dvůr, kam odvádělo platy i několik poddaných řemeslníků z města Brodu. Okrouhličtí Dvořáci byli vyčleněni zvlášť. Jak jsme si již ukázali, dvořáci byli majiteli největších gruntů a jejich zvláštní postavení bylo vyjádřeno tím, že kromě odúmrti neodváděli téměř žádné naturální dávky. Místo toho dvořáci platili speciální vánoční taxu. Celkem rychta dvořácká odváděla 65zl. 18 1/3 kr. obou úroků, vánočního platu 34zl. 30 5/6 kr., a spíše symbolicky každý dvořák ročně po jedné huse a jedné slepici "oumrtní" dávky.

Jan Smola ve svém popisu tohoto urbáře*10) přepočítal veškeré úroky a naturální dávky z celého panství následovně:

Podíl 24 dvořáků činil z této částky 22 procenta, daleko nejvíc z celého panství. Na jeden lán - 60 strychů přibližně připadalo v průměru 2zl. 50kr. ročních vrchnostenských dávek celkem. Jen u 4 vesnic bylo toto zatížení nižší, naopak u 8 vesnic se z lánu platilo ročně podstatně více (až 4zl. 30kr.)

Jak jsme již poznamenali, nejvíce platil mlynář Holenda v Poděbabech. Z dvaceti strychů rolí celkové dávky vrchnosti činily sice 2zl. 45kr, ale z mlýna, platil 21zl. 20kr ve formě naturálií navíc. Balcar Baštin, majitel třílánového gruntu (a najatého mlýna), musel ročně zaplatit vrchnosti 8zl. 12 1/3 kr. Povinnost Martina Novotného obnášela celkem 10zl. 41 2/3 kr. O necelých deset let později jeho dvůr byl zabrán, "sveden" vrchností a vytvořen z něj panský dvůr. Špatný stav jeho hospodářství a nemožnost platit kontribuci a vrchnostenské dávky byly toho pravděpodobně příčinou. Ondřej Mendl měl povinnost přes 5 zl., 4 1/2 rýnských dělala platba Jana Prchala, přes 6zl. Ondřeje Rydla, Pavla Vítků a Jiříka Partla, 5 1/2 zl. odváděl Pavel Panský. Grunty těchto všech obnášely tři a více lánů. Rychtář Tomáš Dvorský ve Veselici, zde jmenovaný jako Nejedlý, měl vyměřeny přibližně tři zlaté rýnské. Nově osedlý Matěj Velik ze 7/8 lánu měl roční povinnost 3zl. 13kr. Nejméně platil Hans Partl - něco přes 2zl. z 3/4 lánu (- ale k tomu navíc 1 zl 10 kr. z  pronajatého mlýna) a stejně tak Matěj Doležal v Poděbabech.

V roce 1670 zemřel majitel panství hrabě Solms a Okrouhlice zdědila jeho manželka Helena Alžběta, roz. Rašínová z Riesenburku, která panství odevzdala r. 1674 svému druhému manželovi, Ferdinandu Rudolfu hraběti z Valdštejna. [DZ 115.A33, 396F23]

V roce 1675 zabrala nová vrchnost Baštinův dvůr, který čítal 106 strychů zarostlých polí a o dva roky později Novotného dvůr s 208 strychy, které ležely ladem. Uplynulo už téměř třicet let od vestfálského míru, který ukončil hrůzy třicetileté války, ale situace rolníků se nijak nelepšila. Jednak se ukázalo, že v berní rule byli dvořáci hodnoceni příliš vysoko a skutečný rozsah polí neodpovídal původnímu přiznání.

V roce 1681 proběhla na panství revizitace berní ruly a výměra přiznaných polí ke zdanění poklesla z 2688 strychů na 1920 strychů (z toho ve Veselici z 390 str. na 270 str., v Poděbabech z 515 str. na 345 str, u vlastních dvořáků z 1783 str. na 1305 str, což ve všech případech znamená pokles o 27 - 33%. Podíl ladem ležících a zpustlých polí se taky nijak nezlepšil, ba právě naopak. Jestliže v r. 1654 se to týkalo 58% všech rolí, k roku 1680 se zvýšil podíl lad a nevyužitých polností na plných 80%.

Tomáš Klofáč z Poděbab osil tři strychy polí ze šedesáti, které držel a nestačil už sklidit. Zemřel se ženou a "se všemi". Stavení zůstalo prázdné, pole během léta a podzimu zpustlo. Louky byly poté "k pastvě vykázaný" nějakému vysloužilému vojáku.

Toho roku vymřela rodina Václava Menouška ve Dvořácích, po níž zůstalo jen "shnilý stavení," jakož i celá rodina Samuela Velika ve Veselici a grunt zůstal po nějakou dobu prázdný.

Budeme-li počítat 6 - 7 obyvatel na jeden grunt, celkový počet obyvatel byl kolem 100 - 120 lidí a po připočtení rodiny šafáře a čeládky na třech panských dvorech (Papšíkov, Novotného - neboli též Neuhof - a Baštínova dvoru), dostaneme maximálně 140 - 150 osob. Jestliže v roce 1651 se uvádělo jen pět rodin jako katolické - Rydl, Menoušek, Ratin, Baštin a Najmon - o třicet let později již všichni byli katolíci a zřejmě v nich stará bratrská víra otců ani nedoutnala, protože o dalších sto let později, v době tolerančního patentu, se ani tady, ani nikde jinde v nejbližším okolí nevytvořily žádné protestantské komunity, tak jako na Hlinecku, Litomyšlsku, Poličsku či kolem Strměch, Opatova a Výskyné, které byly odtud nejblíže. Pokud jde o církevní organizaci, Veseličtí a Poděbabští dvořáci chodili částečně do kostela do Krásné Hory, většina však náležela k faře při chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Brodě. Území dvořáků bylo výhradně české, i když na jihu a na západě sousedilo již s územím, obývaným částečně nebo výhradně německým obyvatelstvem.

Po smrti hraběte z Valdštejna bylo 30.12.1696 okrouhlické panství prodáno hraběti Kornelovi a v roce 1708 je jako právoplatný držitel zapsán cís. tajný rada Jan Petr Straka z Nedobylic. [DZ O., Tom III., Fo 1221].

Vrchnosti se podařilo obnovit dvůr v Pelestrově, kde se prvním šafářem stal Tomáš …………….., jehož manželka pocházela z rodu Kocmanů. V roce 1704 se zmenšila rozloha panství a zároveň území okrouhlických dvořáků o dvůr Baštinov, který byl prodán k panství Termesivy. Z neznámého důvodu v prvním desetiletí 18. století na panství vzniklo mezi sedláky pobouření, neboli rebelie, o čemž svědčí poznámka v první gruntovní knize okrouhlického panství*11), že Ondřej (?) Kocmanů byl za svou účast potrestán …………………………………………….. .

V roce 1714, kdy sedláci opět začali podávat svá přiznání půdy tentokráte již k novému katastru, později nazvanému tereziánskému, počet dvořáckých gruntů se nezměnil. Uvádí se opět dvacet dva gruntů (mlýn v Poděbabech je opět v rukou poddaných a uvádí se na něm Václav Duben) a z dvou gruntů zřízené dvory, z čehož Baštinův dvůr je uváděn jen ze setrvačnosti, a výslovně se uvádí jeho prodej k Frýdnavě [zu dem Guth Friedenau verkauft samt drei Feldern.]

V přiznáních se uvádí ještě jen poddanská [a obecní] půda, nikoliv vrchnostenská a církevní. Kromě polností, které jsou rozděleny podle kvality (dobrá - střední - špatná), uvádí se obdobně jako v rule pole ladem ležící a pole zpustlá - zarostlá. Výměra je uváděna opět ve strychách, kterými jsou myšleny strychy dle výsevku. Proti berní rule jsou navíc u každého hospodáře uvedeny louky, avšak ne v plošné výměře, ale podle toho, kolik se z luk sklidilo vozů sena a otavy. Podle kvality sklizně jsou vozy rozlišeny na vozy tažené dvojspřežím a vozy s čtyřspřežím. Poprvé v historii v těchto poddanských fassích se uvádějí i pole a louky s názvy původních tratí.

- Statek Ondřeje Rydla se rozdělil mezi dva syny - na původním gruntě pokračuje Pavel Rydl a nově se uvádí třetinový sedlák Jiří Rydl, který hospodařil na výměře 15 strychů a dalších pět mu leželo ladem.

- Obdobně vznikl nový grunt s 21 strychem polí při původním statku u Menoušků, který založil druhý syn Václava Menouška Jakub.

- Samuel Novotný zakoupil půdu v Poděbabech, celkem 19 strychů po přeměření. Není vyloučeno, že tento Samuel byl synem nebo bratrem Bartoloměje Novotného ve Veselici.

- U Mendlů se objevuje Jakub Krejčí, který od statku svého tchána [?] Ondřeje Mendla odděluje čtvrtlán o 21 strychu. Kromě tohoto statku v té době zde vznikla i chalupa Jakuba Mendla.

- Ve Veselici se jmenuje nový hospodář, kterého katastr uvádí jen podle jména - Vít z Veselice. Rozloha jeho polí obnášela 18 strychů.

U Panských se od gruntu Bartlů odděluje čtvrtlán (uvádí se ale jen 5 strychů), kde se r. 1719 jmenuje Jan Bartl.

Další tři noví hospodáři se usadili v místě, kde se od nepaměti říkalo ve Šmolovech, ležícími při poděbabské cestě na návrší nad osadou u Panských. Kdysi ve středověku zde stával dvůr, nazývaný Chudobný dvůr neboli Schmalhof - (z něm. schmal - skromý, malý, chudobný). Roku 1484 jej získal od Trčků z Lípy rychtář v Brodě. Poslední zmínka o něm je z roku 1534, kdy jej prodal Adam ze Šmolova dalšímu brodskému sousedu. Pravděpodobně po tomto roce zpustl a jeho jméno se zachovalo pouze v pojmenování zde ležících polí, které počátkem 18. století patřily k okolním gruntům. Celkem se jednalo o 97 strychů polí, lad a pastvin, které před rokem 1719 odkoupili od Vítků, Pecenů, Urbanů, Valentů a Panských jacísi Tomáš Adamec, Jiřík Stárek a Jan Přibyl.

Pokusili jsme se určit podle údajů z katastru, o které tři pozdější statky ve Šmolovech se vlastně jednalo. V roce 1749, o třicet let později, stály ve Šmolovech stále ještě jen tyto tři statky. Nejsevernější náležel Václavu Výbornému, vedle něj hospodařil Václav Šefránek a třetím statkem v pořadí byl Pavel Švec. Václav Výborný měl celkem 18,5 strychu svých polí a dalších 26 strychů pronajal od vrchnosti. Pavel Švec hospodařil na 37 strychách a Václavu Šefránkovi patřilo 32 strychů. Srovnáme-li tyto výměry s tím, co drželi první tři osadníci ve Šmolovech, zjistíme, že po Tomáši Adamcovi nastoupil Václav Šefránek, nástupcem Jiřího Stárka byl Pavel Švec a Jan Přibyl byl předchůdcem Václava Výborného.

Vlastní panská půda - dominikál, byla uvedena při dvoře Papšíkov - 232 1/4 str. polí, 43 str. pastvin a 32 1/2 str. luk.

Údaje o výměře pozemků jsou tak oproti berní rule a její revizitaci přesnější. Celkem je uvedeno 3660 strychů. Jednalo se o strychy výsevku. Po přepočtení na plošné strychy (koeficient 1, 2) dostaneme zhruba 4400 strychů, což odpovídá 12,5 km² celkové výměry, z toho Veselice asi 1,2 km² a Poděbaby 1,9 km².

Z údajů Tereziánského katastru je již jasně vidět, že půda je lépe obhospodařována - výměra ladem ležících a zarostlých polí (tj. pastvin) se snížila proti roku 1680 o 1/3 až 1/2. Většina polí byla zařazena do střední kvality. Sedláci, jejichž pole a louky byly položeny při řece Sázavě - Veselice a Poděbaby, trpěli často záplavami - o loukách Václava Tajovského se uvádí, že "die übrigen Wiesen seyn von dem Fluss Sazawa gänzlich verdorben." Dne 31. 7. 1714 se strhla nad Vysočinou velká průtrž mračen takového rozsahu, že vodní příval protrhal hráze rybníků a naplnil koryta řek. Sázava se rozlila, voda neustále stoupala. Běsnící živel odnesl v Brodě starý dřevěný most a zničil všechny domy kolem Sázavy. Zvony z kostela sv. Kateřiny voda prý odnesla až k Okrouhlici. Ve městě bylo zničeno 90 domů a ve vlnách zmizelo 70 občanů. Když voda za tři dny opadla, zanechala za sebou trosky domů, stodol, plotů, přilehlá luka byla pokryta půlmetrovou vrstvou bahna. Škody dosáhly přes 100 000 zlatých.

[následuje popis polních tratí z dochovaných názvů k r. 1714, 1719 a 1749]

Počátkem 70. let 18. století byla dána možnost poddaným panství, aby se vykoupili z robot. Robotami byli povinni i dvořáci. Třináct jich bylo povinno robotovat se dvěma potahy, tři s jedním potahem, každý plných šest dnů v týdnu. Robotu samozřejmě nevykonávali sedláci osobně, ale posílali místo sebe své čeledíny nebo osoby, žijící u nich v podruží. Dalších šestnáct vykonávalo pěší robotu dva dny v týdnu. Celkem 23 hospodářů z "dvořáků na samotách", to je bez veselských a poděbabských, požádalo r. 1770 vrchnost o propuštění z této povinnosti. Oněch třináct nejbohatších sedláků mělo ročně platit místo roboty 40 zlatých., tři přesně polovinu této částky a šest chalupníků, povinných pěší robotou, od 9 1/2 do 11 2/3 zlatých. Třiadvacátým byl Jiří Valenta z N.C. 30 (dům se nepodařilo zatím s jistotou identifikovat - bydlel pravděpodobně na Melichově nebo v jedné z chalup osady Nový Svět, která nově vznikla na panských pozemcích v nejjižnější části katastru. Zmíněných třináct největších sedláků byli Jakub Čapek (N.C.7), který se přistěhoval na hospodářství Panských, Matěj Bartak, alias Bartl (N.C.8) ze sousedství, Václav Pecen a Jakub Valenta (N.C. 17 a 18), Josef Švec od Rydlů (N.C. 21) a soused Václav Mendl (N.C.22), Pavel Melichovský (32), Václav Prchal (33) a Václav Menoušek (34), Jiří Švec a vdova Kocmanová od Kocmanů (38 a 39), a Jan Kadlec a Jan Švec (42 a 43) od Urbanů. Po nich následovali tři největší sedláci ze Šmolov - Václav Výborný (11), Václav Šefránek (12) a Josef Švec (13). Chalupníci, kteří se vykoupili, byli Martin Bartl (4) od Panských, Václav Krejčí (23) od Mendlů, Jan Valenta (37) u Kocmanů, Václav Baštin, potomek kdysi největších sedláků, dnes jen chalupník na Novém Světě (28), Matěj Novotný (31) a Jakub Menoušek (36).

Katastr obce se dělil na 25 položení (ozn. římskými číslicemi 1 - XXV), které jen částečně byly srovnatelné s tratěmi podle pozdějšího stabilního katastru z r. 1838. Vlivem historického vývoje se nevytvořilo centrum obce, protože, jak píše výklad ke katastru, "obec ze samých o samotách stojících a rozdělených staveních pozůstává, kde od samých dvořáků obcí Dvořáckou se nazývá."

Jednotlivá položení byla tato:

1. Nad Valchou. Valcha jako mlýn textilní se připomíná již roku 1651 při Dolním předměstí v Německém Brodě, kdy se na ní uvádí mlynář Martin Valchař s rodinou.Šlo o nevelkou trať, ležící mezi valchou a křížem. Celková výměra 51 j. 491 čtv. s. (tj. 29,53 ha)
2. Ke kříži: Toto položení zahrnovalo původní dvůr u Panských a Partlů, jdoucí od uhelny až k polní michalovické cestě. V trati se nacházelo panské hliniště, místo, odkud se brala hrnčířská hlína. Původní dvory se již rozrostly a zahrnovaly statky Bartíků (N.C.8), Čapků (N.C.7), Matěje Partla (N.C.4), panskou hospodu (N.C.5) a kovárnu (N.C.6). Plocha: 42 j. 741 čtv. s. (24,4 ha).
3. Na předchozí položení bezprostředně navazovala část, zvaná na Brodských hranicích, která zabírala prostor od veřejné brodské cesty až k Občinám. Dvůr Matěje Partla (N.C.4) se nachází vlastně už v této trati. Výměra: 41 j. 1161 čtv. s. (24,0 ha).
4. S předchozími položeními souvisely Občiny (Wobcziny, w Wubczinach), od "luk Matěje Bartíka a Jakuba Čapka až k cestě od Poděbab k Valentovi." Většinou se jednalo o pole a louky, nacházely se zde Dolní rybník, patřící Janu Švecovi (N.C.43) z Urbanova dvora (dále jmenovaný Urbanův rybník ?) a dva menší rybníčky. Celkem: 81 j. 918 čtv. s. (46,9 ha).
5. Nad Ševcovým (taky Urbanovým) rybníkem byla trať, nazývaná Horní, jež zahrnovala jak usedlosti Urbanova, tak i Vítkova dvora (v r. 1786 Jan Kadlec)a pokračovala polnostmi nahoru jihozápadním směrem až k hliništi. Plocha: 43 j. 1242 čtv. s. (25,2 ha)
6. Na Šlejferně: položení,jdoucí od hranic města Brodu až k petrkovské cestě, zahrnovalo i Kadlecův rybník, nazývaný Koňský. 48 j. 1525 čtv. s. (28,2 ha)
7. Další položení, zvané K silnici, vděčí svému jménu císařské silnici z německého Brodu do Jihlavy, která byla vybudována po r. 1760 a protínala území dvořáků na dvě poloviny.Kdysi se zde kutalo stříbro, jak tomu v té době ještě naznačovaly "neužitečný jámy", pozůstalé od středověkého kutání. 73 j. 138 čtv. s. (42,1 ha)
8. Na druhé straně císařské silnice pod tzv. Strážním vrchem většina pozemkům patřila osadníkům původních dvorů U Prchalů (N.C.33) a U Menoušků, který byl tehdy rozdělen na statky tří příslušníků tohoto rodu (N.C. 34, 35 a 36). U trati kdysi býval lom na kámen, v té době již nepoužívaný, a dva rybníky, patřící Josefu Prchalovi. 150 j. 433 čtv. s. (86,5 ha)
9. Jižně od Strážního vrchu se nachází Ševců kopec, zahrnující území od Rosendorfského mlýna při potoce Žabinec, který patřil již k brodskému Dolnímu předměstí, až po frýdnavskou cestu. Do tohoto položení patří kdysi největší statek Novotného (N.C.40), proměněný koncem 17. století ve vrchnostenský dvůr, dále dvůr Kocmanů a několik větších a menších rybníků. Výměra: 218 j. 118 čtv. s. (125,5 ha)
10. Ještě dále jižním směrem je položen Rydlův a Mendlův kopec, pojmenovaný podle původních dvorů zde ležících. U frýdnavské cesty se nacházel Kocmanův rybníček, poblíž něj dům Matěje Novotného (N.C.31) a Pavla Milichovského (N.C.32) - oba pravděpodobně nástupci Melichovského dvora, a dále usedlosti vzniklé původně z Mendlova a Rydlova dvora (N.C. 28, 29, 30). 260 j. 1357 čtv. s. (150,1 ha)
11. V lukách: Směrem od fiýdnavské k polenské cestě byly převážně louky a pastviny se dvěma rybníčky, které se jemnovaly Trubač a Rákosný. Téměř všechny pozemky v tomto položení byly dominikální - patřily vrchnosti. Nejmenší trať - pouze 14 j. 433 čtv. s. (8,2 ha)
12. Položení nazvané U Jeřabů zasahovalo od polenské cesty až nahoru k frýdnavské cestě, majíc na pravé straně císařskou silnici a na levé straně průhonitou cestu. Nalézala se zde hájenka (N.C. 26) a několik chalup, z nichž nejstarší byla chalupa Josefa Jamského N.C.27. Naproti přes frýdnavskou cestu byla chalupa Matěje Kocmana, N.C.81 (podle čísla postavená mezi roky 1770 a 1786),jakož i sousedící chalupa Jana Melichovského, N.C.74. Výměra: 38 j. 1096 čtv. s. (22,3 ha)
13. U Mendlů na Buczketty [?]. Toto položení se rozkládalo od frýdnavské cesty až k hranicím polenského panství, dotýkalo se vpravo císařské silnice a vlevo hranice vedla žlabem.Je zde několik chalup: Josefa Švece N.C.21 a Václava Klofáče N.C.22, opodál druhého [?] Václava Klofáče N.C.25, Václava Prachala N.C.24 a Václava Krejčího, N.C. 23 [v hlavní knize uvedeno N.C. 24, cožje zřejmě omyl]. Pod vlastní loukou Josefa Švece je jeho rybník. 119 j. 48 čtv. s. (68,5 ha)
14. Položení nazvané K hranicům, taky Na Buczketty k hranicům se rozkládalo od suchovský hranice (ves Suchá - Durre) k frýdnavské cestě, dotýkalo se vpravo opět císařské silnice a vlevo suchovské hranice. 24 j. 299 čtv. s. (13,9 ha)
15. K silnici borowy (asi by mělo se číst: boroví k silnici) bylo položení u svatokřížské hranice na částečně zalesněných stráních mezi cís. silnicí a potokem Žabincem. 89 j. 55 čtv. s. (51,2 ha)
16. Další položení se vrací již nazpátek ke Šmolovům. Nazývalo se K Hlinišťatům, snad podle míst, kde se kopala hrnčířská hlína. Vedlo od údolí Žabince až k Urbanovu rybníku, vpravo navazovalo na polenskou, vlevo se dotýkalo petrkovské cesty. Nalézaly se zde dva statky, a to Václava Pecna N.C.17 a sousední Jakuba Valenty N.C.18. 23 j. 1082 čtv. s. (13,6 ha)
17. Od hlinišťat až ke Šmilovům se rozkládalo další položení Za Hlinišťaty. Pravou jeho hranici tvořila "vovslovská", levou poděbabská cesta. 26 j. 1364 čtv. s. (15,5 ha)

18. U šmolovských zahrádek a pěší cesty začínalo položení Na škrobě. Dobíhalo až k žlabu potoka Žabince. Pravou hranici tvořilo polenský panství, levou šmolovská a poděbabská cesta. Rybník Jana Tkalce [Kadlece] z N.C.42. 48 j. 470 čtv. s. (48,3 ha)
19. Za Urbanovým rybníkem bylo další položení, které se rozkládalo od tohoto rybníka až k větmojeníkovské cestě. Vpravo probíhal žlab ke Šmolovům a vlevo šmolovská hranice. Václav Pecen z č. 17 zde měl svůj rybník. 86 j. 1323 čtv. s. (50 ha)
20. Mezi cestama byla malá trať od jeníkovské cesty až k cestě michalovské, vlevo se dotýkala michalovské hranice. 24 j. 1281 čtv. s. (14,3 ha)
21. Šmolovy. Toto položení zahrnovalo pouze vlastní vesničku Šmolovy, která se rozrostla asi na patnáct statků a chalup někdy v osmdesátých letech 18. století. Její název povstal z německého Schmalhof> Šmolov > Šmolovy, Chudobný dvůr. Nejstaršími usedlostmi byly statek Václava Výborného N.C.1 na severním okraji osady, a sousedící statky N.C.12 (Václav Šafránek) a N.C.13 (JosefŠvec), pod jehož stavením se nalézal obecní šmolovský rybníček. Před r. 1770 stály zde již další chalupy: Matěje Kocmana N.C.14, vdovy Čapkový N.C.15, Tomáše Klofáče N.C.16. V letech 1770 - 1786 byly postaveny tyto další chalupy: Jana Veselýho N.C. 79, Matěje Kocmana N.C.89, Jakuba Kocmana N.C.80, Josefa Koukala N.C.77, Jiřího Melichovského N.C.73, Jiříka Prchala N.C.72, Josefa Klofáče N.C.75 a Matěje Výbomého N.C.78. Rozloha: 4 j 1344 čtv. s. (2,8 ha)
22. Položení Šmolovský zahrnovalo lesíky, pole a pastviny za Šmolovy, nacházející se od větmojeníkovské cesty k poděbabské cestě, zanechávající na pravé straně cestu do Šmolov a na levé michalovickou cestu. 25 j. 542 čtv. s. (14,6 ha)

Zbývající tři položení zahrnují části dnešního katastru Poděbab nacházející se mezi řekou Sázavou, Papšíkovem, Veselicí a Poděbaby. Při vyměřování Josefského katastru byla tato tři položení zahrnuta do obce dvořácké z  hlediska jejich historického vývoje.

23. U Velka v Občinách. Toto položení je vymezeno územím od obce Poděbab, jdoucího k německo-brodské veřejné silnice (na Poděbaby), pravou hranici tvoří polní cesta k Bartíkovým polím, levou obec veselská a ves Poděbaby. Vypadá to, že v této trati se původně nacházely pozemky Velikova (Velýkova) dvoru, Dále při brodské silnici byl papšíkovský dvůr, který byl zabrán vrchností ještě v průběhu 16. století. V roce 1770 dostal dvůr číslo konskripční N.C. 9. Na území trati byly celkem tři rybníky, sloužící vrchnostenskému dvoru - rybník v Občinách, Dubský rybník u studánky pod vrchnostenským polem a rybník pod Dubou. 214 j. 1300 čtv. s. (123,6 ha)
24. Vovčinská. Podle jména této trati se zde nacházel vrchnostenský ovčín, takzvaný papšíkovský, který nesl N.C. 10. U ovčína byly dva další rybníčky - horní a dolní vovčinskej.Položení rozlohou nebylo velké, začínalo u brodské cesty, pokračovala podél m až k veselským hranicím. 22 j. 156 čtv. s. (12,7 ha)
25. Na krlově. Toto položení začínalo u hranic obce veselské u Cihelního rybníka, odkud pokračovalo až k hranicím města Něm. Brodu u při valše. Přirozenou levou hranici tvořila Sázava a pravou veřejná cesta od Poděbab do Brodu. 69 j. 1515 čtv. s. (40,3 ha)

Celkový katastr se skládal z 1178 jiter 1244 3/6 čtv. sáhu, tj. 678,39 ha polí, 571 jiter 311 5/6 čtv. sáhů luk - 328,72 ha a 94 jiter 1546 3/6 čtv. sáhů, tj. 54,65 ha lesů, celkem 1061, 76 ha zemědělských pozemků. Protože poslední tři položení se týkaly již Poděbab, po odečtení 176 ha, které představovala tato tři položení, dostaneme výměru zemědělské půdy vztaženou na pozdější katastr Dvořáků, tj. 886 ha. Stavební parcely, potoky, cesty a neplodnou půdu odhadujeme na 120 ha, úhrnem tedy katastr obnášel 986 ha, což zhruba odpovídá našemu odhadu, který jsme učinili výše při rozboru Tereziánského katastru

Josefský katastr neměl dlouhého trvání. Brzy po císařově smrti si šlechta vymohla návrat ke starému katastru, protože ten ji zatěžoval podstatně méně. Tereziánský katastr byl ale nepřesný, zastaralý, a tak v novém století se přikročilo k přípravě nového katastru, nazvaného stabilní, protože se předpokládalo, že bude platit na věčné časy.

Užití půdy v Okrouhlických Dvořácích dle Stabilního katastru r. 1839

V katastrální obci Okrouhlických Dvořáků bylo naměřeno celkem 1745 jiter 1479 čtv. sáhů veškeré půdy (1005 ha). Orná půda se členila do tří skupin podle kvality. Z první třídy, která zabírala zhruba třetinu rozlohy všech rolí, se odhadoval roční výnos na 9 zl. 40 kr z jednoho jitra. Druhá třída, představující 2/3 veškeré výměry, přinášela roční užitek ve výši 6 zl. z jednoho jitra a výnos z polí třetí třídy byl poloviční (3zl. 10 kr). Na nejúrodnějších pozemcích se pěstovalo žito a ječmen, na horších půdách oves a od 70. let 18. století brambory a nově jetel. Výjimečně se pěstoval len.

Komise, která přezkušovala přiznání rolníků, namítala, že sedláci podhodnotili výnosy v průměru o polovinu – vždyť i čísla, uváděná před více než padesáti lety při Josefinském katastru, byla vyšší. Komise například stanovila, že výnos ozimého žita na I. bonitní třídě bude 18 měřic a ne přiznaných sedm. Pro srovnání u Josefinského katastru se uvádělo 15 měřic. A úrodnost brambor stanovila na stejně kvalitních polích na 130 měřic.

Celkový pozemkový výnos obce v roce 1839 byl stanoven na 8854 zl. 14 kr. a při přezkoušení v r. 1850 9 456 zl. 30 kr. Pozemková daň, uložená na vyšetřený výnos, obnášela 16 % vyšetřeného čistého výnosu. K tomu byla od roku 1849 uložena přirážka ve výši 1/3 daně (»třetinová přirážka«) a následně pak přirážka válečná čili mimořádná v konečné sumě 1/3 daně řádné, takže celková daň z pozemků v obci činila k roku 1850 i s přirážkami 26 2/3 % čistého výnosu, tj. řádově 2500 zl.

Jak jsme se již zmínili výše, na katastru bylo velké množství rybníků a malých rybníčků, jejichž celková výměra byla stanovena na více než 10 jiter (cca 5,7 ha) a které nebyly většinou zemědělsky využívány. Další nevyužitou půdu představoval kamenolom, štěrkovna a naleziště cihlářské hlíny, potoky a potůčky, cesty a silnice a stavební parcely. Zde bychom se chtěli jen zmínit o tom, že v rozmezí let 1838 – 1855 plocha stavebních parcel vzrostla o více než desetinu na 10 jiter 116 čtv. sáhů. Spíše než výstavbě nových chalup to odpovídá zvětšování obytné plochy a stavbám nových hospodářských stavení.

Poznamenali jsme už dřív, že nedaleko skupiny domů U Panských vznikla cihelna. Její roční výroba vyla 120 tisíc klasických cihel, 24 tis. Střešních tašek a 18 tis ostatních cihel (Pflasterziegel ?)

Mezi roky 1785 a 1838 se pozoruhodně zvýšil počet domů a obyvatelů Šmolov. Jestliže ještě dlouho přes polovinu 18. století ve Šmolovech byly jen tři původní statky, v roce 1770 jich bylo už šest, v roce 1785 čtrnáct stavení, během následujících padesáti let počet hospodářství ve Šmolovech vzrostl na třicet tři. Většina z nich byly jen chalupy, za statky bylo možno považovat jen pět z nich. Ke starým osadníkům přibývají noví – buď přišli v rámci Okrouhlických dvořáků z jiných usedlostí, nebo se přestěhovali z okolních vesnic panství. Nově se ve Šmolovech uvádějí jména jako Fikar, Merunka, Matuš, Lugo a Pelikán, který držel místní hospodu.

[doplnit na základě studia poz. knih a matrik]